Tak nějak začnu ...

Ahoj, zdravím případné zájemce o mé povídání o přerodu typických měšťáků v obyvatele domečku se zahradou. A to měšťáků takových, kteří netouží vykácet vše původní, co se v zahradě nachází, vyměnit to za golfový trávník a schovat se s gumovým bazénem za dvoumetrové túje. Máme, tedy hlavně já mám, rovnou plány pěstovat si vlastní jídlo, počítaje ovoce, zeleninu a bylinky a to bez použití chemie, kus zahrady věnovat milovaným trvalkám, aby na ní s radostí spočinulo oko, přilákat k sobě co nejvíce hmyzu, zvířat a ptáků. Z vlastních zdrojů připravovat alespoň některá jídla, zavařovat, sušit a mrazit si vlastní zásoby na zimu. A alespoň po práci a po návratu ze všeho toho shonu všedních dnů, si užívat, příštími léty snad vymazlený, kousíček klidu a pohody.

Ze slepé uličky jednak proto, že opravdu sídlíme na konci jedné takové. Pro mě má ten název možná i další význam, a to ten, že jsem si v životě opravdu připadala jako na konci slepé ulice. Děti dospělé a žijící si své vlastní životy, manžel jako řidič na cestách a já do práce, z práce, na gauč k televizi, spát, do práce ..., no však to známe. Nájemní byt k jehož slibovanému odprodeji také nedošlo, no nebylo na co čekat. Šli jsme do rizika. Bez plánu. Vyšlo to a už po práci nelehám na gauči. Rekonstruujeme starý dům a snažíme se oživit bývalou slávu zarostlé zahrádky. 

Jedna věc mě pronásleduje celý život - neplánuji!! Vlastně už ze zásady. Pokud tak učiním, všechno je nanic.

No tak třeba s tímto blogem. Mám ho v hlavě od přestěhování se sem. Tedy cca tři roky. Ale pustím se do něj v době, kdy je na zahrádce nejvíc práce. Na čerstvém vzduchu a při práci to hezky myslí a mě napadlo, že konečně vím jak začít. Dám sem fotku, jak zahrada vypadala, když jsme se nastěhovali a pak postupně ty, co o to stojí, uchvátím pohledem na to, jak se vše mění. Měla jsem plán. Chyba. Ačkoliv jsem prohledala všechna záložní i nezáložní média, inkriminované foto není. Chybí celé tři měsíce fotek, pořízených po nastěhování. Typické.

Takže bez plánu - je podzim, tak jedna podzimní od nás z chodby. Jako mini zahradník hned hlásím, že vlastní je žlutá dýně, kukuřice a chmel. Bílou dýni okradu přes zimu o semínka a pokusím se jí vypěstovat příští rok.

Tímto pohledem pro začátek končím.

Zítra mám v plánu pokračovat v úpravě jednoho velkého záhonu, který měl být ve stylu anglických zahrad, bohužel tentokrát se neplánování trochu nevyplatilo, ale o tom potom.